Naše posádka Já, Mario, Georgi, Levaní, Levon a Ondra v sobotu kolem 16h vyrazila do Ústí, kam jsme byli pozváni na sparingy. Ty se uskutečnily kolem šesté hodiny na zimáku. Z ústeckých kluků přišli jenom Tomáš a Michal, kdo se nás nebál. Fanda dorazil pozdě a Jirka že ho bolí záda. Po náročném sparingu následovala zábava….
    Více od Maria…
    Já nenagelovaný fighterman jsem si myslel, že když mě porazil nedávno ten starej dědek K.O.. tak že dostanu na zem alespoň kámošovu mladší sestru. Nemůžu chodit, dala mi jako s…ě a to spáruje od svých tří let!!!! Takže asi druhým rokem… Je fakt dobrá a já musím začít na sobě pořádně makat. A pak toho dědka dostanu. A teď vážně. Bylo jí 6. Nezávazný sex nic nezkazil a my jsme se rozešli v dobrém. Měla fakt namáklou postavu, třeba její krásně vyrýsované břišní svaly na obličeji o tom později..
            Doma po žehlení praní a vaření jsem se umyl, oholil a zasypal. Vyrazil jsem za klukama. Takže jsme konečně mohli vyjet. Bylo nás sedm, tak jsem se nemusel ničeho bát (snad ji dnes nepotkám).Po třech hodinách mého řízení z Prahy, mě kluci vystřídaly, poněvadž jsem kvůli monoklům neviděl  na silnici a nemohl jet rychleji. Za deset minut po vystřídání jsme byli na místě.
    Ústí. Kromě Prahy bych nevěřil že existuje i jiné normální město. Ústí nás mile překvapilo a my jsme poprvé v životě navštívili KFC. Po velké žranici, kdy už jsem opět nemohl chodit, mě kluci odtáhli do bližšího mekáče na zapití litrovou kolou. Trénink proběhl tedy bez vážnějších problémů a myslím že to bylo dobré odreagování před večerním programem a my mohli vyrazit s klukama z Ústí pařit.
            Konečně! Jsou to oni! Všichni se zdravíme stiskem pravice, jako to dělají opravdový machři ve filmech. Všímám si poněkud vyšší postavy některých z nich. Po  necelé hodině přemlouvání, jsem nakonec z pod auta tedy vylezl. Měl jsem novou teplákovku a nový typ letošního pražského trendu bot prestiže. Je asi jasné, proč jsem se nechtěl ušpinit a hlavně čekali nás samé nádherné holky. Smůlu nebo spíš štěstí mají naši zamilovaní kolegové (Georgie s Erikem a Levanem) na které čekají jejich lásky doma. Takové štěstí mě potká až vyrostu alespoň o 10 centimetrů na těch běžných 160. Vstupuji do místní diskotéky, jako poslední a nepouštím oči z Ústeckého řízka. Když si tak na to zpětně vzpomenu, asi jo, asi bych mu dal. Dvě kola a šel by. O tom taky asi později…
            Tak to jste neviděli! Opravdové plazmové televize, jako má náš soused od naproti a my se na ni chodíme s kamarádem přes okno a záclonu ze střechy dívat. Fakt pecka. Všude samý blikátka a světýlka a lasery a spousta takových věcí, co si ne běžně dávají lidé na vánoční stromeček. Jsem v sedmém nebi, než si opět všimnu pořízka a upadám do nedlouhého kómatu. Probírám se a je po všem. Nerozumím okolí a oddáváme se ploužákům jen v naší uzavřený skupince. Já a Tolja. Fakt super. Frajeři nás zvali na panáky a začal se mi mlžit svět. Netušil bych, ale jaký se z našeho řízka vyklubal tanečník. Jeho silné paže mě pevně svírali kolem zad a já se vznášel a vznášel…
            Na cestu zpátky do matičky Prahy jsem chtěl opět řídit ale vzhledem k tomu, že jsem měl mikrospánek i při chůzi kluci nechtěli nic riskovat. Příjezd do Prahy se obešel bez projížďky safari. Kluci si na parkovišti zabouchli klíčky ve voze a řeknu Vám, že dobrou půl hodinu jim trvalo, než mě z toho auta dostali.

            Děkuji všem zúčastněným. Klasicky to stálo za to. Ústí nezklamalo

            Jestli se to někoho dotklo tak mi zavolejte. Váš Mário